Vovaku

Poslední den jsme vstali jak jinak než poklidně. Čekal nás pochod do Pelhřimova a návrat do Prahy. Po předchozích chladnějších dnech zase začalo být znatelné teplo a s Chuckem už jsme neměli sil a vyloženě jsme se vlekli, zatímco Amík s Jiřím a Kůcou mizeli vepředu. Procházeli jsme také okolo koňského ranče a Amík měl z těch velkejch čtyřnožců docela nahnáno. V Pelhřimově jsme obhlédli náměstí, počkali na Chucka a vrátili se kousek zpátky do takové Hodovny.

Ráno jsme opět v klidu posnídali, bez zbytečného spěchu, pobalili tábor a vyrazili. Celý den byl trochu více tour de asfaltini, ale jak ubývalo zásob tak se batohy stávaly lehčími a šlo se dobře. Během dopoledne jsme se občerstvili v obci Cejle u místní jednoty a kolem oběda už jsme vystoupali na vrchol Čeřínek ke stejnojmenné turistické chatě. Dali jsme si tradiční mix coly a vody, polévku a jídlo. Jen okolnost nutného postupu nám bránila tam prodlévat více než bylo nezbytné, byť sympatický pan hlavní provozovatel by nás tam jistě rád zdržel.

Ráno v údolí k nám bylo celkem milosrdné, slunce s k nám nedostalo a nechalo nás spát. Hned nastaly šprýmy, že to není jako s Uchem, v 7 vstát a v 8 odchod:) Po snídani jsme sbalili tábor, Kůca s Jiřím poděkovali bohům že nepršelo neb jejich styl jurkování by je sotva ochránil a poté jsme vyrazili. Údolí Brtnice je opravdu krásné, lidu prosté, jen starý mlýn na Doubkově a jinak nic. Po chvíli jsme dorazili na zříceninu Rokštejna. Byla v obležení mladých archeologů, nicméně přístupná.

Ranní probuzení na multilůžáku bylo vtipně komentováno, že je to čundr jak má bejt, samé hotely a příště že bude místo batohu stačit kreditka. Ucho si to "jurkiště" fotil aby mu to rodina věřila. Kůca ještě dodal že není nad to pustit si ráno na čundru k snídani ČT24. Pomalu jsme se zvedli a Ucho jen co si nazul botu začal úpět, že ho ta noha bolí jako v permanentní křeči. Popajdal s námi po městě, ale velmi brzo to vzdal, rozloučil se, a vyrazil na svou strastiplnou cestu domů. Nám nezbývalo než kopnout do vrtule a dohnat co jsme předchozí den neušli.

Letošní vovaku začalo netradičně již v neděli 20tého července. Základní team se sešel na Smíchovském nádraží, tentokrát kolem poledne, vybavil se pivy a slupnul pizzu, schválil uchovy boty - že asi budou dobré a vyrazil vlakem směr Havlíčkův Brod. Na Hlaváku přistoupil kolega Kůca a na úspěch výpravy vylovil z batůžku Fernet z něhož přinutil všechny si zavdat a po zbytek cesty v tom nucení pokračoval. Kompletní složení se sestávalo z účastníků Amor, Chuck, Jiří, Kůca, Peca, Ucho jmenováno v abecedním pořadí.

Vovaku roku 2011 proběhlo v magickém kraji úterských potoků. Co přesně jsme zažili je již těžké popsat, nicméně na základě fotovzpomínek rekonstruuji naše putování. Tentokráte do jednoho článku a poněkud stručněji, ale přece.

Poněvadž se nám prozatím nepodařilo zpracovat souhrný článek z letošního(loňského) putování krajinou naší rodné hroudy, přikládám prozatím seznam ubytování a taktéž seznam účastníků.

Kuzovaci Vovaku 2011
1. den Luhov - louka za branisovem
2. Den louka u Stareho Mlyna
3. Den Louka za Mydlovary
4. Den Kota 464
5. Den Odjezd Plzen
Účastníci:
Chuck
Jiří
Káča
Kiko
Kůca
Peca
Poky
Ucho