Vovaku 2014 - Den V. etapa Rantířov - Křemešník

Ráno jsme opět v klidu posnídali, bez zbytečného spěchu, pobalili tábor a vyrazili. Celý den byl trochu více tour de asfaltini, ale jak ubývalo zásob tak se batohy stávaly lehčími a šlo se dobře. Během dopoledne jsme se občerstvili v obci Cejle u místní jednoty a kolem oběda už jsme vystoupali na vrchol Čeřínek ke stejnojmenné turistické chatě. Dali jsme si tradiční mix coly a vody, polévku a jídlo. Jen okolnost nutného postupu nám bránila tam prodlévat více než bylo nezbytné, byť sympatický pan hlavní provozovatel by nás tam jistě rád zdržel. My však měli v plánu ještě jeden vrchol a to sice Křemešník kam zbývalo ještě alespoň 10 kilometrů. Na radu pana vrchního jsme sestoupili po sjezdovce a trochu si to zkrátili. Udělali jsme zastávku na Čertův hrádek o němž pověst říká že čert co ho stavěl místo toho proprcal celou noc s vílou a hrádek tak zůstal nedokončený. Dalším bodem na trase byla obec Nový Rychnov. Nebyla by ničím zvláštní, kdybychom tam neobjevili hospodu v objektu radnice a ani ta by nebyla ničím zvláštní, kdyby tam netočili naprosto fenomenální pivo Pelhřimovský poutník. Jako všechna čest, to bylo tak dobré že jsme ho prohlásili za nejlepší pivo výpravy a dodnes se o tom mluví. Samozřejmě nás také povzneslo do dobré nálady a jen pud sebezáchovy a dodržení plánu nás odtamtud zvednul. Byl pěkný letní podvečer, svět zářil všemi barvami a opět to byla quintessence života. Stoupání na Křemešník nám alkohol z hlavy rychle vyhnalo a s Chuckem jsme začali značně zaostávat. Přesto jsme se nakonec všichni sešli v hotelu u vrcholu a začali opět luxusně debužírovat, neb tam vařili jako vod Pohlreicha. Nebo nám to tak alespoň přišlo. Než se slunce definitivně nachýlilo měli jsme pár piv a hotel v 8 stejně zavíral tak jsme šli. Na doporučení vrchního jsme se vydali na sluneční paseku, kde jsme našli skoro opuštěný tábor. Akorát chvíli před námi ho obsadila skupina skautů na puťáku. Chtěli se kamarádit a přizvali nás, což bychom byli bývali šli, ale Kůciš se kroutil leč nedůsledně, takže když jsme souhlasili něco mu přelétlo přes nos, hodil stávku a že jde do lesa. Neb nám bylo blbé trhat partu tak jsme skautům poděkovali, že kolega stávkuje a šli s ním hledat jiné místo na přenocování. Bohužel nic po cestě nebylo pěkné a tak jsme metodou trojúhelníkového perimetru skončili nakonec u lesní školky nad sluneční pasekou, kterou jsme měli vyhlédnutou neb byla u cesty kterou jsme prve scházeli z Křemešníku. Následovalo dopití zásob rumu a pěkné usínání při načervenalém letním obzoru.