Vovaku 2014 - Den IV. údolí Brtnice - Rantířov

Ráno v údolí k nám bylo celkem milosrdné, slunce s k nám nedostalo a nechalo nás spát. Hned nastaly šprýmy, že to není jako s Uchem, v 7 vstát a v 8 odchod:) Po snídani jsme sbalili tábor, Kůca s Jiřím poděkovali bohům že nepršelo neb jejich styl jurkování by je sotva ochránil a poté jsme vyrazili. Údolí Brtnice je opravdu krásné, lidu prosté, jen starý mlýn na Doubkově a jinak nic. Po chvíli jsme dorazili na zříceninu Rokštejna. Byla v obležení mladých archeologů, nicméně přístupná. Mě tedy více než zřícenina asi přitahovaly mladé prsaté archeoložky v bikinách, ale prohlídku jsme neodflákli a pokračovali dále. Na konci říčky jsme prošli kolem chatové osady a ocitli se v Přímělkově. Odtamtud byl v plánu přesun vlakem do Jihlavy. Během delšího čekání na vlak se Chuck vydal hledat kešku "U Jednůtky" kterou sice nenašel, zato když koukal do zavřeného prodejního okénka místního krámku zmerčila ho odjíždějící majitelka, vrátila se a vylovila z lednice pár plechovek piva. Takže 100 bodů pro Chucka! Následoval vlak do Jihlavy, v Jihlavě pochod do hospody, která sice nebyla nic extra, ale účel splnila. Poté opět návrat na nádraží a zkrácení si cesty dvě stanice vlakem na okraj Jihlavy. Odtamtud pochod přes vyhlídku Zaječí skok až do Rantířova. Měli jsme sice na internetu vyhlédnutou hospůdku u Marků, ale tak nějak se seběhlo že se nám nechtělo do kopce a zakotvili jsme v hospůdce U Tomáše. To se ukázalo jako dobrá volba, Tomáš sice nevařil teplou kuchyni, ale že nám může osmažit kousek sekaný - inu souhlasili jsme. Za chvíli před námi stály talíře s vynikající sekanou, každý alespoň 7 plátků. Rázem jsme sekačku přezdili na Rantířovský stejky a zapíjeli k tomu 4deckové žejdlíky Gambrinus. Chuck posléze objevil že i v této zapadlé hospodě mají na baru Diplomatico rum a ještě k tomu přidal historku že tomu říkají "pracovní rum" podle chlápka kterému se po tom rumu dobře chodí do práce. No prdli jsme se pěkně, Kůca s Chuckem ještě trochu víc. Následoval poněkud ufuněný přesun za Rantířov, kde jsme měli v mapě vyhlédnutou louku. Louka však byla poměrně svažitá a otevřená směrem k obci, takže jsme nakonec zapadli ještě trochu do lesa na nepoužívanou lesáckou cestu, která skýtala jakous takous rovinu. Amor v noci pěkně hlídal!