Jak jsme kalili když Peca oslavoval přijetí na Famu

Buďte pozdraveni přátelé kůzovské chalupy! Specielně pro Vás přináším
reportáž z uplynulého víkendu na Kůzové. Pohodlně se usadťe a začtěte
se do delšího vyprávění o tom co všechno se může stát okolo 2.2.2002 Pozor, je to otřesné a nechutné.

Nemusím rozvádět co všechno předcházelo tomuto víkendu, ale po mém
přijetí na FAMU a následných gratulacích mi bylo jasné, že tohle
nebude akce nivea. Náležitě vybaven čekal jsem v pátek o šesté na
příjezd Kůcy, Ucha a Radka. Moc mě nepřekvapilo, že se Radek trochu
opozdil, poslal jsem kluky napřed a čekal. Čekání to bylo velice
krátké a na jeho konci mě trochu víc překvapil Poky svou náhlou
účastí (tentokráte se sebral tak jak byl, ani baťůžek si nevzal).
Koneckonců Poky už s překvapováním až do konce pobytu nepřestal.
Důkazem toho budiž naše schledání s předvojem u Tygra, kde Poky
překvapil Kůcu a Ucha.

Po standartním zabydlení v chaloupce, která mimochodem nedoznala
žádnou zjištěnou újmu, jsme se usadili ve svatkárně a začali. Teda,
musím říct že ne všechno si přesně pamatuji, ale zkusím Vám podat
ucelený obraz z tohoto večera. Hned z kraje jsem dal do placu
sedmičku mého oblíbeného SOUTHERN COMFORTU 40%. No protože se to
stejně rozmaže, tak předesílám že jsem velmi záhy podlehl prvnímu
hecu ve stylu polib mi prdel, tak jí nastav. Takže pravděpodobně brzy
uvidíte foto, na kterém "líbám" Radkovi prdel. Vyzbrojen logickou
úvahou, že když se mi nic nestane sním-li na kůzový večeři ze země
jsem to s klidem udělal. Dokonce jsem i uvažoval o možnosti Radka
pořádně rafnout, což by Lence asi jentak nevysvětlil, ale přecijen
odsud až podsud. Tento úsměvný hec jakoby předznamenával ty hecy
příští.

Chvilku se tam zdržel Vítek, pokouřil si a jel do práce. Tak nějak
jsme kouřili s ním, a pak už to začlo naplno. COMFORT vesele mizel,
kouření působilo a Radek se stále vzpíral že tvrdý nepije, což se nám
dařilo různými triky porušovat. Mimo jiné i desetiminutovým
skandováním sloganu "TO JE STAV MYSLI", po kterém si Radek dalšího a
rozhodně ne posledního panáka dal. Snad aby to zajedl dal se následně
do vaření a konzumace tlačenky, jitrniček a jelýtka. V čemž jsme ho
podpořili. Po nějaké chvíli, jejíž časový horizont mi unikl překvapil
opět Poky, který prostě přestal jevit zájem o dění kolem něj a usnul.

No zábava běžela dál, a Radek se stále vzpíral. I došlo tedy na druhý
hec:

Radek: řikam Vám že když si dam toho dalšího panáka tak se pobleju.
Peca: vo 500,- že ne
Radek: Fakt jo
Peca: (no co, myslel jsem si že blafuje)
Radek: (poručil si kýbl, panák už před ním stál, a Kůca si připravil
foťák)

No vážení, tak poctivou kachnu jsem už dlouho neviděl. Jelítka byly
venku v tu chvilenku. Komu čest, tomu čest! Každopádně Radka to
občerstvilo natolik, že nepřikorčil k tradičnímu scénáři a nešel spát
(ono bylo stejně dost brzo) a už bez panáků s námi kalil dál. Svoje
vydělané pětikilo samozřejmně dostal, a docela mě překvapilo že mi ho
po chvíli vrátil. Asi doufá, že se to ututlá.

My jsme přešli na CITRUS a chlastali a hulili dál. Nevím přesně jak
to šlo za sebou, ale určitě jsme šli na procházku kolem kapličky, na
zahradě jsme trochu zahalekali na počest nepřítomné Babouš, a dali
jsme si do nosu ve sklepě. Spát jsem šel tak kolem třetí, Poky opustil
křeslo a přišel nahoru tak někdy v šest.

Na hromnice o den více. Tak praví staré pořekadlo a ráno 2.2.2002
začalo probuzením v poledne a dalším pekelným hecem. Tentokráte Poky,
značně rozladěn, že jsme ho nevzali na procházku, (čimž si mimochodem
nejsem úplně jist) vyzval Kůcu že se půjdou dolu rovnou vožrat.
Takhle rychle jsem je vstávat ještě neviděl. Seběhli dolů a usadili
se na prosluněném zápraží a během chvilky do sebe kopli pulitr
jasoně, paňáca drsoně a doraželi se zelenou. Pravda, taky jsem měl
minimálně dobrý čtyři panáky jasoně. Souboj to byl drsný, nestraný a
spravedlivý. Chvilku to vypadalo že zvítězí Poky, ale Kůca dobře
rozvrhl síly, takže ke konci už pronášel hlášky typu "představ si že
seš stonožka, takže do první nohy..." To už asi moc nepřekvapí, že
než odjel v půl druhé s Radkem tak se mám milý Poky poblil. Tím
vytvořil nový systém v pobytu na Kůzové: Přijel, šel spát, vstal,
vožral se, poblil a jel domu. Cizinec žasne, Kůzovák se diví!

Když odjeli, vyrazili jsme na procházku. Lesem (tim u křížku),
překřížili jsme cestu na Lhotu a uvelebili se pěkně na sluníčku na
mezi. Kůca posilněný předchozím soubojem viděl v dále velkou zeď,
kterou jsme s Uchem neviděli. Ani jsme ji vidět nemohli, protože šlo
pouze o zvláštní tvarování krajiny, ale podpořili jsme Kůcu a vydali
se širými lány za jeho fatamorganou. Když jsme došli na další mez,
Kůca uznal své vidění a raději se zabýval posedem, tedy sezením na
posedu. Při rozhledu z posedu viděli jsme do Lhoty, na(ne)štěstí jsme
něměli peníze a nešli zkusit jestli tam maj hospodu. Vraceli jsme se
tedy podél hubertího lesa do Smrku, cestou jsme se ještě zkoulovali
sněhem z velké závěje, což při šestnácti stupních venku těžko
vysvětlíte. Po návratu domů jsme uvařili špagáty, snědli je na
zahradě a začli přemýšlet co budem dělat.

Člověče napij se jsme začali hrát někdy po šesté. Protože nebylo s
čím, hráli jsme panákama se zeleným jablkem (cca 16%). Po osmé nám ta
lahev došla, hra nebyla u konce a my spíš něž konstatování, že na tom
jablku něco je provolávali jsme, že tomu jablku něco bylo. Kyselou
chuť jsme si později spravili sladkým punčem. Udělali jsme si taky
mňamkový hot dogy a vubec jsme se docela nažrali. No málem jsem to
nakonec vylupnul. O velkou legraci se postaral Ucho, který vycítil že
Kůca už má dost a začal mu názorně předvádět jaký to je, když na vás
někdo v takových chvílích začne vyvíjet chlastací nátlak a nutit vás
k činnosti, zalehávat na vás atd. No divim se že to kůca ustál. Spát
jsem šel v !půl dvanáctý!

Ráno jsme se nabaštili, uklidili atd. Po obídku opět venku, jsme šli
na procházku tentokráte směrem na olšák a pak do lesa nad ním. Vážení
je to tam docela rozsáhlé, objevili jsme například lesní školku plnou
malých stromečků na sazenice. V přilehlé hájovně nás zaujal dřevěný
stolek a lavičky, který jistě brzy najde uplatnění v naší sklepní
vinárně. Dále jsme se prošli kousek po kolejích, vypadá to fakt
pěkně, podívali se na Kazilku a cestu zpět na chatu jsme si chtěli
zkrátit překročením té bažinaté oblasti u těch mohyl - však vy víte.
Silnou překážkou se ukázal vydatně tekoucí potok Javornice. Po
chvilce hledání jsme našli místo, kde byl uprostřed koryta takový
ostrůvek mezi dvěma stromy. První se odvážil Ucho, když úspěšně
skočil z ostrůvku na druhý břeh věděl jsem že už musíme taky,
koneckonců Ucho nemohl zpátky. Tak jsem taky skočil. Úspěšně.
Poslední šel Kůca, no a co si budeme povídat, dopadl ve svých
polobotkách do vody kousek od vytouženého břehu. Ucho z toho dostal
škytavku a škytal cestou až na Kůzovou.

Pak už jsme chaloupku uzavřeli a jeli domů. Opravdu víkend s námi
stojí za to.

Peca