Dnešní den jsme se nechtěli rozloučit se skalami Českého Švýcarska tak rychle a tak jsme se rozhodli zajít ještě na lodičky na řeku Kamenici, která protéká Divokou a Tichou soutěskou než se vlévá v Hřensku do Labe. Prošli jsme tedy zpět celým Hřenskem, až jsme došli ke vstupu do tiché soutěsky. Zde jsme zaplatili v budce u cesty obligátní vstupné, čemuž jsme

Ráno jsme se opět po desáté začali pomalu hrabat ze spacáků. Mě se konečně po několika dnech přesvědčování podařilo udat k snídani dvě konzervy fazolí, které jsem táhl s sebou už od začátku celé expedice – a ejhle hned jsem měl ruksak o kilo lehčí. Najednou se objevila milá paní recepční. „A jéje, to nás jde zkásnout“ pomysleli jsme si. Ona však zamířila

Po probuzení okolo desáté hodiny jsme se dali – ostatně jako každý den – do provádění ranní hygieny a přípravy snídaně. Malý problém vznikl, když se okolo půl jedenácté začali trousit první turisté vyhajaní z paďourských penzionů v Jetřichovicích. Samozřejmě že se po pokochání rozhledem chtěli podívat i do boudy, kterou jsme právě obývali.

Druhý den ráno se naštěstí Kůcovi trochu ulevilo, tak jsme se rozhodli pokračovat dál alespoň ve třech a všichni jsme si sbalili saky-paky. Já s ohledem na útrapy pěšího pochodu, který nás v další části výpravy čekal, jsem si prozíravě přezul boty a nasadil systém pro sport i rekreaci Presti-Gé, zatímco Kůca a Poky se nasoukali do svých kanad. Pak jsme vyrazili po vlastní ose na nádraží v České Lípě. Po krátkém občerstvení a čekání na vlak jsme